Lepší vyhořet než se stěhovat, říká staré lidové rčení, které tak rádi citujeme v den, kdy měníme své bydliště. Ovšem přijít o všechen svůj majetek, na který jsme si pracně vydělali nebo draze vypůjčili, by nás jistě bolelo. To naši předkové neměli v případě požáru zas až tolik co ztratit, jak vidíme na sto let starých fotografiích. Na korbu naložili to nejnutnější – postele, matrace, deky, peřiny, stůl, židle, nádobí a své děti, zapřáhly se koně, nasedlo se a jelo se. S nákladem si žádné starosti nedělali, pokud nic z vozu nevypadlo, bylo vše v pořádku, byť věci trčely všelijak do stran. Stěhovalo se svépomocí, žádné stěhovací firmy s kompletním servisem a se specializovanými stěhovacími vozy samozřejmě tehdy neexistovaly. Pomohli si nanejvýš rodinní příslušníci a přátelé.
↧