Pletení, stejně jako šití, drhání či háčkování, bylo dříve běžnou součástí života každé rodiny. Pleto se hlavně z praktických důvodů, aby lidé měli co teplého na sebe, popřípadě ošatili vojáky na frontě. Lidé si brali všude s sebou jehlice a klubka vlny a pletli nejen při sezení, ale i v chůzi, na cestách vlakem, v kadeřnických salonech, na politických schůzích. Když vypukla první světová válka a bylo potřeba každé pomocné ruky, ozýval se cinkot jehlic i během koncertního představení. Ředitelé některých divadel pak museli řešit stížnosti na rušení uměleckého zážitku a žádat diváky, aby této činnosti zanechali. Století pletařské vášně zachytila ve své knize “People Knitting” (Pletoucí lidé) americká autorka Barbara Levine. Shromáždila v ní stovku snímků z celého světa, které ukazují, že se pletení věnovali nejen ženy, ale i muži a představitelé nejrůznějších profesí – od taxikářů, přes zdravotní sestry až k filmovým hvězdám a prvním dámám.
↧