Přívěsky s vlasy pozůstalého či prsteny s jeho vyrytými iniciály a dnem úmrtí - i takto lidé osmnáctého a devatenáctého století uctívali památku svých zesnulých blízkých. Jednalo se o poctivé a krásné kusy klenotnické práce, kromě zlata na nich nechyběly třeba i vložené diamanty. Jejich podoba se také měnila podle aktuálního uměleckého slohu. Jak už může z popisu vyplývat, pořízení takového smutečního šperku nebyla nijak levná záležitost a vyrábět si ho nechávali zejména příslušníci zámožnějších rodin. S příchodem dvacátého století se ale nejenom změnily společenské zvyky ohledně dlouhého smutnění po mrtvém, ale také přibyly levné imitace. Výroba těchto originálních klenotů tedy postupně zmizela do ztracena.
↧